V říjnu jsme si udělali výletl ve znamení starých čínských zvyků a tradic. Vyjeli jsme se do Wuzhen, což je víceméně vesnice asi 120km od Shanghai směrem na jiho-západ, provincie Zhejiang. Cesta z Shanghai je autobusem 2 hodiny – teoreticky, ale náš řidič to valil, jakoby ho honila celá terakotová armáda, takže i před hustý provoz v Shanghai to stáhl na 1 hod a 30 minut. Nebyla šance si v autobuse ani zdřímnout, protože chvilka nepozornosti a už bysme se váleli v uličce.
Obr. Wuzhen
Obr. Místní "zen" zahrada
Historie Wuzhenu sahá až tisíc let zpátky (alespoň to nám tvrdili) a aby si trochu té historie uchovali do dneška, částečně zrekonstruovali a nově vybudovali vesnici, jak vypadala asi před 200 lety. Dřevěné domky jsou postavené podél vody a z jednoho místa na druhé se dá buď přes některý ze 72 mostů anebo na loďkách. Kromě různých obchůdků a restaurací je zde několik míst věnovaných místním slavným osobám (např. Princ Zheming, syn tehdejšího vládce z dynastie...), je tu i knihovna, zahrady a ukázky mnoha tradičních řemesel.
Obr. Barvené látky schnoucí na dřevěném lešení.
Obr. Co takhle si něco uvařit?
Celá Wuzhenská vesnice patří mezi Unesco památky a je jedna z top čínských atrakcí, tudíž jsem se právem obávala, že tam budou nespočetné davy turistů, ale nebylo to tak špatný. Přece jenom už byl konec října, hlavní tahy turistů už odpadly a zrovna ten víkend bylo poněkud chladněji (což nás zvyklé na severské zimy jen tak neodradí), takže jsme si místní atmosféru mohli vychutnávat docela v klidu. Je fajn, že mají ubytování přímo uvnitř staré vesnice, ale v kvalitě dobrého hotelu - horká voda, klimatizace, papuče (ty jsme tam nechali, ale odnesla jsem si dřevěný hřeben, vypadal tradičně a Lee říkal, že by ho stejně vyhodili), snídaně v ceně. Taky jsme za celý ten víkend viděli jenom pár zahraničních turistů – nechtěla bych, aby mi poklidný víkend kazili uřvaní Němci nebo Francouzi...
Obr. Klidná snídaně po příjezdu v sobotu
Obr. Náš domek-hotel
Atrakce, které rozhodně stojí za zmínku, je dům věnovaný manželství a svatbě. K prohlédnutí jsou ukázky různých tradičních artefaktů (jestli je to správné slovo, anglicky je to prostě "stuff") jako manželské licence, dámské spony do vlasů a samozřejmě svatební ohozy. Za pár šupů se dají pronajmout a nechat se v nich vyfotit. Leeho jsem umluvila, že tohle je bezva nápad, tže podlehl a navlíkly jsme se do rudé a zlaté! Samozřejmě jsme se stali velkou atrakcí, tže si čínští turisti fotili nás víc než než cokoliv jiného. Dokonce chteli, abysme zapózovali, tak co bysme pro srandu neudělali, že jo. Akorát se obávám, že teď na netu kolují naše absurdní podobizny...
Obr. Ala svatba
Večer se zvýrazní atmosféra všemi těmi lampami, které se odrážejí na vodě, akorát mi chyběli tradiční čínské červené lampy (ale jeden nemůže mít všechno, že?) a místní připravili dokonce i operní kousek (v místním dialektu, takže ani já, ani Lee jsme nerozuměli ani slovo).
Obr. Večerní pohoda u vody
Obr. A tady jsem šli na večeři
V neděli jsme si ráno zaplatili jízdu na vodě, takže jsme si půl hodiny užívali nebeského klidu a pak jsme s jazyky na vestě metli na autobus (tentokrát byl řidič méně agresivní, ale čas měl taky bezkonkurenční).
Výlet to byl bezva, je vždycky úleva aspoň na chvíli vypadnout z hlučné Shanghai, užít si trochu klidu a dobít baterie.
